Dějiny objektu

Řešený objekt, který je ve vlastnictví města Znojma a v pronájmu občanského sdružen Vodácký oddíl NEPTUN Znojmo, je součástí urbanistického celku, který vznikl během první poloviny dvacátého století. Tento celek zahrnuje další objekty související s provozem městské vodárny v ulici U Obří hlavy. Mezi ně patří vodní elektrárna s bývalým mlýnem (dnes muzeum historických vozidel), čerpací stanice (dnes vodácká loděnice) z roku 1933, dílna (dnes upraveno na restaurační provozovnu) a bytový objekt z roku 1937. Celý komplex byl uvážlivě včleněn do svého okolí, které zahrnovalo lesoparky Karolíniny sady, Gránické údolí i samotné, tehdy velice turisticky navštěvované, údolí řeky Dyje. I přes svoji užitkovou hodnotu a účel, splňovaly objekty vysoké architektonické nároky.

Objekt byl v minulosti provozně členěn a rozšiřován společně s rostoucími nároky města na kvalitu a množství dodávané vody. V textu "Dějiny objektu a stavební historie" jsou jednotlivé funkční celky jmenovány, a proto pro snadnější popis a orientaci jsou funkční celky barevně označeny na fotografii.

Nejstarší historie okolí objektu souvisí s brodem a později mostem přes řeku Dyji, vodním kamenným mlýnem v dříve samostatné Dyjské vsi (Tajadorf). Pro vodárenské stavby má zvláštní význam hlavně vodní mlýn s historickým vodním náhonem a samozřejmě jez, který byl v těchto místech na řece Dyji. Poměrně mohutný půdorys stavebního souboru vodního mlýnu, vodní náhon a jez zobrazují obě verze již uvedené v plánu města Znojma z roku 1815 od Thomase Weebera (obr.1) (1). Ještě podrobnější je indikační skica stabilního katastru z roku 1824 (obr.2) (2) a katastrální mapa z roku 1899 (obr.3) (3) [1].

Městská vodárna u řeky Dyje byla zřízena již v roce 1877 a dodávala do města Znojma užitnou vodu. Jak uvádí kronika VAS Znojmo, byla vodárna v roce 1877 vybudována na místě bývalého kamenného mlýna. Lze tedy téměř s jistotou tvrdit, že byla umístěna v objektu dnes již nevyužívané vodní elektrárny umístěné u mostu přes řeku Dyji a nejednalo se tedy o zkoumaný objekt. K potvrzení tohoto výroku přispívají jak katastrální mapa (3), tak i plán z roku 1906 (obr.4). Stejně tak i podle dobových pohlednic (období před rokem 1906) bylo totiž místo s dochovanými objekty městské vodárny (filtrační stanice a usazovací nádrže) volné s pravidelnou stromovou výsadbou [1] (obr.5). "V roce 1911 byly její objekty modernizovány - rekonstruovány [3]", "a stanice byla rozšířena o dva rychlofiltry" [2]. Podle tohoto záznamu a pomocí dobových pohlednic a fotografií můžeme určit rok výstavby zkoumaného objektu filtrační stanice a usazovací nádrže. Jedná se o rok 1911. Jedna z fotografií zachycuje dokonce výstavbu objektu (obr.6). V roce 1928 byl objekt zásadně rekonstruován. Jednalo se o vybavení čerpací a filtrační stanice. Je taky možné, že v této době byla přistavená filtrační stanice prodloužena do dnešní podoby. Rok na to, tedy v roce 1929, došlo k výstavbě objektu rychlofiltrů Dabeg (obr.7) a tím byla zvýšena kvalita vody. V letech 1933 došlo k vybudování sousedního objektu čerpací stanice (dnešní sportovní loděnice) (obr.8), což mohlo mít za následek změnu i ve zkoumaném objektu.

Dalším zásadním rokem pro historii objektu je rok 1937, kdy byla přistavena další část k objektu rychlofiltrů Dabeg, do podoby, jak jej známe dnes. V roce 1966 došlo k vyřazení čerpadel. Není ovšem známo, zda čerpadel sousední a novější čerpací stanice, či čerpadel umístěných ve 2.NP zkoumaného objektu. V té době byl zastavěn prostor mezi usazovacími nádržemi a filtrační stanicí a v roce 1969 byla přistavena garáž na JV straně filtrační stanice. Po roce 1966, kdy byla uvedena do provozu Znojemská přehradní nádrž, ztratila vodárna svůj význam a její činnost skončila v roce 1969 vyřazením čerpadel a filtrační stanice. Následkem vyřazení došlo k adaptaci vnitřních prostor na výrobní a skladovací. Od roku 1981 přešly objekty do vlastnictví a užívání Povodí Moravy s.p. Povodí Moravy v roce 1991 zahájilo rekonstrukci objektu která byla pozastavena po zahájení bouracích prací. I přesto došlo k drobným změnám v objektu i jeho okolí. Především se jednalo o zbourání přistavené garáže a narušení některých atik, vybouraní lávek atd. Od roku 1996 je objekt zapsán mezi kulturní památky. V dnešní době je objekt využit jako sklad.

Dějiny a vývoj stavby je neodmyslitelně spjat také s dějinami tzv. dvojitého zásobování města Znojma. Objekt byl součástí skupiny staveb, které zásobovaly od roku 1877 až do vyřazení roku 1969 město Znojmo užitkovou vodou.

Souhrn map a plánů:

(1)
Plány Thomase Weebera z roku 1815 jsou uloženy ve sbírkách Státního okresního archivu ve Znojmě a Jihomoravského muzea ve Znojmě, černobílé v originále, barevné v kopii - originál v makovici radniční věže.

(2)
Indikační skica stabilního katastru, Moravský zemský archiv v Brně - fond indikačních skic.

(3)
Katastrální mapy z roku 1899 jsou uloženy ve sbírkách Státního okresního archivu ve Znojmě.

Edice pramenů:

[1]
PHDR. KOZDAS J., ING.ARCH. RUDOLFOVÁ B., Lesoparky Znojmo, část Podhradí v Gránickém údolí, Závěrečná zpráva, Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Brně, 2004

[2]
ING. MITTNEROVÁ M., Kronika ke stému výročí dvojího rozvodu vody pro město Znojmo, Vodárenské kapky VAS, březen 2004, číslo 2

Seznam literatury:

[3]
JOSEF ODSLOŇ, Vodárna města Znojma, v almanachu Znojmo a okolí, vydala rada města Znojma, Praha 1932

Zdroje fotografií:

sbírka Miloslavy Klimtové, Znojmo
sbírka Josefa Vlasáka, Znojmo
archiv VAS Znojmo

Plán Znojma z roku 1815 Katastrální mapa z roku 1824 Katastrální mapa z roku 1899 Plán Znojma z roku 1906 Hrad kolem roku 1905 (objekt vodárny ještě není vybudován) Stavba městské vodárny 1911, část filtrační stanice a usazovací nádrže Přístavba rychlofiltrů Stavba městské vodárny 1933, část filtrační stanice a rozestavěná čerpací stanice